Liverpool 2 - Chelsea 1
20. 8. 2006
Nové hvězdy nenašli recept na sehraný Liverpool. Jak José řekl, tak se stalo aneb adidasu to stejně nevadí… Narozdíl od Rafy Beníteze poslal Mourinho největší posily a hvězdy do zápasu rovnou. Andriy i Michael se řídí heslem – krátký sestřih a čerstvě nablýskané holínky jsou základem úspěchu. Bohužel to tentokráte nezapůsobilo… José „znouze“ postavil na levou stranu Ferreiru (Bridgeův výraz na lavičce mluvil za vše…). Do středu se jako defenzivní štít zasunul Essien a před sebou měl Lamparda s Ballackem. Robben se měl postavit vedle Shevy s Drogbou, který měl konečně na drese vysněnou jedenáctku… Naopak Španěl nechal na lavičce posily Bellamyho s Aureliem a Hyypia s Gerrardem taky odpočívali. Jako vždycky, když se střetnout zlatá esa z pyrenejského poloostrova, šlo o taktickou bitvu. Jenže Benítez své hráče daleko lépe nabudil a ti už ze začátku byli aktivnější. Potvrdil to Riise, když po našem rohu sebral míč na hranici červeného vápna a prosprintoval až k modrému a naprosto nemilosrdně svou tvrdou levačkou vystřelil. Cudicini je brankář vysokých kvalit, leč tuto ránu nechytil. Radují se všichni s červenou a třemi bílými pruhy… Žel bohu, Chelsea si dál počínala jako ovčí stádo, na které přišel zlý vlk. Chaoticky pobíhali po hřišti a snažili se posílat kolmé přihrávky dopředu. Jako by už za prvních pět minut nepochopili, že přes Sissoka prostě nic nepřejde… Přesto ale obě strany hráli hodně ostře. A nebylo daleko k slovním urážkám. Z jedné takové si Lampard odnesl žlutou kartu. Nejdřív Sissoko zkosil Ballacka a Frank protestoval, za tři sekundy Zenden sundal jeho samotného a pak tam ještě běžel Luis García něco našemu středopolaři vysvětlit. Frank sice umí něco málo španělsky od své snoubenky, ale tyhle situace s rozvášněnými Španěly vždycky řešil Del Horno nebo Crespo, a vzhledem k tomu, že teď nedisponujeme žádným hráčem mluvícím touto řečí (Makelele odpočívá), přiřítil se do ohně John Terry, kterého si pak k sobě pozval i rozhodčí a ve výsledku dostal Lamps žlutou. Záloha prostě moc nefungovala, Ballack se do hry moc nezapojoval, za to Sheva se snažil co mu nohy stačili. Německému záložníkovi ukázal, co je to zapojit se do nového týmu, až mladíček Salomon Kalou, který ho vystřídal už v 26 minutě, když Michael střídal kvůli zranění pravděpodobně kyčle. Mladý černoch kmital po celém hřišti a zastoupil Ballacka více než výborně (byl i lepší, ale zas aby pak někdo neřekl, že Ballacka nemám ráda, to totiž vůůůůůůůbec není pravda :-)). Co však určitě pravdou bez subjektivního názoru je, že Livepool nás měl v kleštích a naše obrana o osmi mužích měla co dělat. Zatímco González s Pennantem si do našeho vápna lezli, jak se jim zlíbilo, my jsme s tím měli dost problémy. Poté, co García málem přidal druhý gól po skrumáži v naší šestnáctce, kdy Crouch nalehl na Cudiciniho (kil má málo, ale samá noha samá ruka) a Carlo na poslední chvíli vypíchl nad bránu, se konečně osmělil Shevchenko. Naběhl si dopředu na centr Lamparda, zpracoval na prsou a pak k pravé tyči poslal střelu, na kterou Pepe Reina nedosáhl. Byla to jediná chyba stoperské dvojice Agger Carragher a stála Liverpool nulu. To se psala minuta 43. a radují se všichni s modrou a třemi bílými pruhy… Do konce prvního poločasu naše hra vypadala o mnoho lépe (ale moc pozitivní zpráva to není, když to byly jen tři minuty). Při odchodu do šatny Robben něco divoce vysvětloval Ferreirovi a Drogba odcházel se spruzeným pohledem… Druhý poločas začal v rychlém tempu. Hrálo se nahoru dolů, chvíli utočili červení, pak modří. Barevná pastva pro oči. Po prvních minutách se do ideální situace ohrozit naši bránu dostal Zenden. Ale ustřelil vedle, jak jen mohl. Navíc za sebou cítil dech Kaloua, který se vracel vypomoct defenzívě a ze strany na něj nabíhal Carvalho. Ve finále se samozřejmě srazil Ricardo se Salomonem, jak už to tak bývá… Ovšem o Ricardovi po dnešku jen dobře. Bránit vybíhal až do půlky a počínal si excelentně. Essien také pomalu začíná ukazovat, že za ty peníze stál. Odběhal asi ze všech nejvíc, bránil jak lev i s ovázanou rukou a zakládal rychlé protiútoky, když měl komu přihrát. Naopak Lampard se na útočné výletu skoro jakoby bál a navíc asi nepochopil, že středem přes Mohameda Sissoka to prostě nepůjde. Ale tou přihrávkou Andrejovi ukázal, proč je jedním z nejlepších. Na druhou stranu se probudila lítost spojená se jménem Didier Drogba, který byl nakonec vystřídán naším malým Shaunem. Chelsea moc neútočila a když už, tak spoluhráči míč poslali Shevchenkovi…Nevypadá to, že tahle dvojice bude nějak extra fungovat, ale dejme jim čas, znají se sotva dva týdny… V 53. minutě už se KONEČNĚ dostal na hřiště Wayne Bridge. Nebylo o něm skoro vůbec slyšet – co se týče ofenzívy špatně, co obranné části výborně. Jenže pak mu v osmdesáté minutě utekl Crouch a bylo zle. Na hřiště se dostal i Steven Gerrard, miláček všech červených a nyní sekundant Johna Terryho, co se týče „England Jobu“. A hned to bylo znát. Benítez totiž vždycky, když Reds přestali tolik kousat, osvěžil střídáním tým, tato taktika se vyplatila. Ale zpátky k Steveovi. Ten už si na hřišti pobíhal dvacet minut a pak poslal takhle jednou přihrávku na pravou stranu Bellamymu, který zapletl nohy Ferreirovi a poslal krásný nadýchaný centr na Crouche, který poslal hlavičku do brány Cudiciniho, který ji nevychytal. A přesně u vysokého blondýna měl stát Bridge, nestihl ho však doběhnout. Mourinho se ještě snažil oživit hru příchodem Johna Obi Mikela, ale to se nepovedlo. Co naplat, už po výhře Premier League José avizoval, že tenhle zápas bude jen takový výklus. 90% hráčů byla na Mistrovství Světa a proto není divu, že jsou unavení. Památeční medaile jsme dostali a Liverpool už po deváté vyhrál stříbrný podnos. Toho se ujal Mark González a nosil ho po celém hřišti. My jen můžeme doufat, že příští sobotu už bude naše hra lepší, protože to už se jede naostro Premiership. |
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář